Období, kdy jaro pomalu přechází do léta, pro mě bývá z běžeckého hlediska rizikové. Od začátku tréninkové sezony, tedy od listopadu/prosince, už toho mívám na svoje poměry docela dost naběháno a zároveň vrchol, obvykle v podobě říjnového maratonu, se zdá být ještě daleko.
Padne na mě skoro vždycky lehká krize. Nastřádaná únava, drobně rozpliznutá motivace…
Letos tomu není jinak.
Z dubnového maratonu v Sasku jsem si přivezl nechtěný suvenýr: trable s levým hamstringem. Nebyly tak vážné, abych musel přerušit trénink, ale zvolnil jsem. A zpomalil. Celý následující měsíc jenom obecná vytrvalost promíchaná s výklusy. Ne že by na tom bylo něco škodlivého, jenže… Už jsem chtěl trochu pracovat na tempech a rychlosti.
Navíc květen mám vždycky pracovně náročný a letos byl těžký i soukromě. Suma sumárum: minulou neděli jsem long o délce 28 km dokončil s vypětím všech sil, už někde na devátém kilometru jsem trefil zeď. Nohy byly unavené a hlava ještě víc.
Proto jsem tenhle týden raději zařadil režim recovery.
Za pár dnů jde naštěstí květen 2022 definitivně do hajzlu (omlouvám se za ten výraz, ale je to tak) a hamstring je už snad definitivně uklidněný. Ideální čas se nadechnout, přepnout na vyšší stupeň a vyrazit směrem k podzimním závodům.
Pravda je, že tahle krize na mě dřív přicházela o pár týdnů později. Vzpomínám si na jednu dovolenou v bavorském podhůří Alp, kam jsem si jako vždycky vzal i běžecké vybavení, ale za celý týden jsem nedal ani kilometr. „Mám přeci dovolenou, tak proč bych měl jít běhat?“ říkal jsem si každé ráno.
Pochopil jsem tenkrát, že je něco špatně. Dřív byla dovolená příležitostí naběhat toho víc než obvykle, najednou jsem na trénink neměl ani pomyšlení. Stala se z něj rutina. Práce, od které je potřeba si oddychnout. Ale změna mi nevadila. Byla to vlastně jedna z nejlepších dovolených vůbec.
Od té doby vím, že ideální je na dovolenou jet odpočatý – a ne s cílem teprve tam odpočívat. Bohužel realita málokdy tomuhle smělému plánu nahrává.
První letošní dovolená mi začíná za devět dnů. Těším se na ni jako snad nikdy. Pevně doufám, že stihnu vyrazit s odpočatýma nohama i odpočatou hlavou.
Její první den bude i prvním dnem závěrečné přípravy na podzimní maraton. Takové té, kdy tréninku zkusím vtisknout jasnější strukturu a začnu odpočítávat dny. Tedy vlastně nebude, protože v pondělí přeci neběhám. No co, odstartovat dnem volna je taky fajn.
Už mám vybrané datum i místo maratonu. A taky výkonnostní cíl. Samozřejmě, všechno z toho se může ještě změnit. Ale pokud jediná běžecká starost příštích měsíců bude, jestli město A, nebo město B, bude to fajn.
Skvělý Luboši, jako vždy. Těším se na Tvou dovolenou :))