Maraton nanečisto
Celá jedna police mojí knihovny a podobně obsáhlá složka v Kindlu jsou vyhrazené knížkám o běhání. Možná polovina z nich je věnovaná tréninku. A s výjimkou jedné se ve všech praví zhruba toto: „Hlavně, proboha, v přípravě na maraton neběhejte maraton.“ Protože rizika vysoce převyšují případné benefity.
Dneska jsem si maraton nanečisto zaběhl.
Ale mám dvě polehčující okolnosti:
nijak jsem to nehnal
ten nápad jsem dostal až za 25. kilometrem, nebyl to promyšlený plán
Poslední týdny se ostatně můj tréninkový plán přetavil v jednu velkou improvizaci. A navíc jsem zjistil, že nějak přestávám rozumět svému tělu.
Třeba v pátek. Z postele jsem vstal rozlámaný, unavený, zkrátka k nepoužití. V plánu jsem měl konečně se pustit do intervalů, 3x2 km nebo 4x2 km, podle pocitu; společně s rozklusáním a cestou domů 20 kilometrů.
Dva tréninky v jednom.
Ale už po dvou kilometrech jsem byl přesvědčený, že opravdu není den D.
Unavovalo mě i rozklusání, tak jsem si chvíli pohrával s myšlenkou, že v rámci aktuálních improvizačních nálad si odkroutím pomalých osm kilometrů a intervaly nechám na jindy.
Pak jsem si ovšem řekl, že když zrovna nepálí slunce ani není ve vzduchu cítit kouř z Hřenska, vlastně je skoro příjemně, dám šanci aspoň jednomu úseku a teprve podle toho se rozhodnu.
První kilák za 4:08, druhý jen o málo pomaleji (běhám na lehce zvlněné trati, na rovince by to bylo o chlup lepší). To jsem přeci nemohl vzdát. Běželo se mi dobře, nakonec z toho bylo 3x2 km + 1x3 km.
Vyplatilo se mi nedat na tu nevyzpytatelnou věc, jíž jsou pocity.
Dneska druhý případ za poslední tři dny. V plánu long, asi 30 kilometrů. Zase nevyspalý (6 hodin je v přípravě na maraton při objemech cca 100 km týdně fakt málo, aspoň pro mě) a prvních 8-10 km jsem pochyboval, jestli tu třicítku nějak důstojně zvládnu.
Jenže asi po hodině jsem se rozběhal, lehce jsem přidal, a když jsem byl za 25. kilometrem, věděl jsem, při další odbočce budu mít na výběr: směr A znamená 35 km, směr B maraton.
Pět minut jsem se klonil k variantě A, protože i pětatřicítka je poctivý, hezký long.
A pak jsem odbočil směrem k maratonu.
Neudělal bych to, kdybych se cítil unavený nebo mě někde něco tahalo. Úplně jsem se kochal tím, že i když stoupá teplota, jsem schopen bez velkého úsilí pořád držet tempo. Plus, minus. Vydrželo mi to až do konce. Skoro bych se nebál dnešní běh označit za uvolněný. Samozřejmě, až ráno budu vědět, jestli nejsem s těmi pocity zase trochu mimo.
Do Košického maratonu zbývá devět týdnů, tedy asi sedm týdnů usilovnějšího tréninku a dva týdny na doladění.
Hlavní heslo pochopitelně bude se nezranit. Nezkoušet žádné novinky, nedělat ptákoviny, které bych jakkoli nepříjemně odskákal. Pokud půjde všechno dobře, vložit do programu tak 2-3 závody.
A pokud půjde všechno úplně nejlíp, shodit ještě tak 2-3 kila :-)