Motivace pro každý den
Když trénink nejde podle představ nebo se vám nepovede závod, můžete si samozřejmě zanadávat, ale to bohužel pomáhá jenom omezeně. Lepší bývá zkusit se trochu rozhlédnout a načerpat motivaci jinde. Třeba zjistíte, že v tom nejste sami.
Nebo že existují běžci, kteří denně zdolávají i větší překážky, než je přepálené tempo a nedostatek spánku.
Už od 15. ledna pečlivě sleduju výkony americké běžkyně Jacky Hunt-Broersma, která denně běhá maraton a chce se zastavit až po sto dnech Tedy až jich bude mít na kontě rovnou stovku. Tohle je šílené už samo o sobě. Jacky ke všemu má jednu nohu amputovanou, jako následek onemocnění rakovinou a operace.
Sledovat ji můžete na Twitteru nebo Instagramu. Slovy neplýtvá, ale i z těch několika vět pochopíte, jak se běháním baví a bere ho s humorem i nadhledem.
A za necelý měsíc bude její mise naplněná.
Posledních pár let taky čas od času zaznamenám výkony irského trvalce Tommyho Hughese. Ještě než před dvěma roky oslavil šedesáté narozeniny, začal v maratonu posouvat hranice možného. V 59 letech ho zaběhl za 2:27:52, v šedesáti za 2:30:02 a právě dneska za 2:30:05. V obou kategoriích jsou to světové rekordy.
Zajímavé je, že Hughes je bývalý elitní běžec. Pro ně není úplně typické, že by v důchodovém nebo těsně předdůchodovém věku intenzivně sportovali. Většinou jsou po konci profesionální kariéry tak domlácení, že jsou rádi, že můžou skončit. Případně ze svých ambicí hodně uberou. Stupně vítězů ve veteránských kategoriích jsou proto často vyhrazené běžcům, kteří začali až později, klidně po čtyřicítce nebo padesátce. Nemají za sebou sérii zranění ani šlachy a svaly zničené z intenzivního tréninku, nejsou mentálně unaveni.
I když vlastně i Hughes začal s běháním relativně pozdě, v třiadvaceti letech. Přesto to dotáhl až na olympiádu v roce 1992. Skončil tenkrát na 72. místě v čase o dvě minuty horším, než jaký umí zaběhnout dnes (jasně, v Barceloně bylo horko, trať není placka, jeho přípravu ovlivnilo zranění, před ním měl osobák 2:13:59).
Po konci kariéry se poměrně zuřivě pustil do pití alkoholu a se závislostí bojoval dlouho. Nebyl pro něj problém zvládnout láhev vodky za večer - a opakovat to tři měsíce v kuse.
Přestal až v roce 2018 a výsledkem je několik zápisů do rekordních tabulek. Maratonských. „Kdybych neběhal, už jsem metr pod zemí,“ říká chlapík, který si současných výkonů váží mnohem víc než účasti na olympijských hrách.
Ani se mu nedivím.