Veselé historky z běžeckých obchodů
Není to tak dávno, šel jsem si koupit nové běžecké boty, do běžecké speciálky, a snaživý prodavač se – když jsem mu oznámil jméno modelu – zeptal: „A chcete je spíš na běhání, nebo jenom normálně na chození?“
Okay, vím, že na první pohled nepřipomínám adepta olympijského maratonu. Přesto: pokud jsem někdy za posledních deset let vypadal jako běžec, je to právě teď!
A plynule pokračoval: „Vždycky je lepší si na běhání vybrat boty o trochu větší, tak o půl čísla. Jinak by vás tlačily.“
Přísahám, do obchodu jsem přišel ve vyběhaných maratonkách. A ty nové, co jsem si nakonec koupil, byly možná tak čtyřicáté, padesáté, co jsem kdy měl?
Ale jasně, lepší přehnaně agilní prodavač než líný a nekompetentní. I takové jsem zažil. Naštěstí jsem nikdy nebyl závislý na jejich radách a doporučeních. Jak kdysi lehce arogantně říkal jeden hodně zkušený běžec: „Prodavač je tam jenom od toho, aby ze skladu přinesl boty, které si chci koupit.“
Pamatuji si na obchod, kde se tímhle neřídili ani náznakem. Hned při první návštěvě mě udivilo, že nemají ve vystavených modelech žádný systém. Nebyly v regálech srovnané ani podle značek, ani podle účelu (krosovky, závodky atd). Dokonce ani neměli boty nijak popsané. Byla u nich jen cena, ne název.
Bylo mi ovšem vysvětleno, že jejich koncept (jak se dnes s oblibou říká) a přidaná hodnota (jak se taky tuším pořád s oblibou říká) spočívají v tom, že oni jsou experti a musejí zákazníkovi poradit. Zeptají se ho přesně mířenými otázkami na běžecké zvyklosti a pak mu doporučí dva, tři modely, které mu nejlíp poslouží.
Jestli doporučí ty nejdražší, jsem se nedozvěděl, protože tahle služba mě úplně neoslovila. Přišel jsem si pro adidasky a hodlal jsem odejít s adidaskami.
Ještě o pár let dřív mě zaujal – a hořce rozesmával – jiný běžecký obchod, jehož majiteli vadilo, že si tam lidi chodí kupovat boty. Aspoň podle jeho chování to tak vypadalo. Zvlášť na vyložené hobíky byl vysazený. Povýšeně je poučoval, koulel očima, když viděl, že víc než technické vychytávky je zajímá barva bot atd.
Já ho vytočil dotazem, kde najdu ceny vystavených bot, protože v té době se už bez cenovek neprodávalo snad ani v žižkovských večerkách. „Přeci v katalogu! Prodávám za katalogové ceny!“
Dá rozum, že příště už jsem tam nešel.
Tohle všechno bych si pochopitelně mohl odpustit, kdybych byl pořádný influencer. Nemusel bych chodit po obchodech ani klikat v e-shopech. Prostě bych jenom čekal na kurýry, pak mobilem natočil dramatický okamžik unboxingu a časem bych světu dodal i mraky fotek s motivy jako běžecké boty v trávě, běžecké boty na pláži, běžecké boty a opálená lýtka, běžecké boty a Eiffelovka.
Tuhle se jeden americký influencer dokonce chlubil tím, že když se na sockách zmínil, jak mu jeho poslední boty moc nesedly, měl za pár dnů doma balíky skoro od všech výrobců s novými modely.
Ale vážně: jsem rád, že mezi tyhle lidi nepatřím. Až na dvě výjimky jsem si všechny běžecké boty kupoval za svoje a jsem na to celkem hrdý. Můžu si tak o nich dovolit psát, co opravdu chci.
S klidem i dát k tomuhle textu hlavní fotku, jakou jsem dal. A beze studu napsat, že tyhle boty jsou super. První, od kterých jsem si opakovaně koupil ten samý model. A kdybyste to nepoznali, tak ty vlevo mají za sebou 1200 kilometrů a ty vpravo jsou zatím na nule.
P.S. Když o tom ale tak přemýšlím, ty boty, co jsem si koupil v obchodě s oním snaživým prodavačem, mi vlastně zase tolik úplně moc nesedí! Mám velikost 12 UK a moje adresa je…