Maratonský oheň už v Košicích hoří, symbolicky ho zapálila ukrajinská vítězka z roku 2009 Olena Burkovská.
Snad bude pořádně hořet i ve mně.
Ještě koncem dubna, po půlmaratonu pod 1:30, jsem předpokládal, že nad časem 3:10 budu na podzim spíš ohrnovat nos. Ale to jsem netušil, že jsem právě na vrcholu letošní formy.
Moc nevím, co od sebe v neděli čekat. Navzdory letošním poctivě odkrouceným 3258 kilometrům. Neběžel jsem v poslední době žádný závod, který by mi napověděl, ani žádný takový trénink, podle něhož bych mohl odhadovat možné ambice.
Cíle si tedy stavím postupné:
◾Tím základním je samozřejmě dostat se ve zdraví do cíle (a stihnout odpolední Pendolino).
◾Rád bych si z Košic odvezl limit na Boston 2024. Akorát jsem přesně nepátral, jaký bude. Tedy aktuálně je pro mě 3:20, ale pokud by se nepočítal současný věk, nýbrž věk v den závodu, mohlo by stačit 3:25.
◾Čas pod 3:15 by byl super. Beru všema deseti.
◾Cokoli ve formátu 3:0x by byl malý zázrak.
Nevím, do jaké míry se dá věřit dvoudenní předpovědi, ale byť sobota by měla propršet, v neděli ráno má být 10 stupňů, trochu mraky, trochu sluníčko a pak maximálně 17 stupňů. To by šlo.
Teď už jenom zbývá se jednou vyspat dobře, jednou obstojně, uhlídat si poslední den jídlo v rozumných mezích a ráno si pro atmosféru pustit Miro Žbirku nebo Elán.
Číslo 344 jde pomalinku na start.
Veľa šťastia! Ciele mám podobné akurát s jedným X naviac 3:XX a ak stihnem pendolino do Žiliny, tak to bude hotové “prajz-many”.
Palce pästi!