„…a když nemáte Boston, dejte tam Berlín.“
Zkusil jsem to. Když jsem neprošel bostonským kvalifikačním sítem, přihlásil jsem se v říjnu do loterie na Berlín. Byť před dvěma roky, po druhém neúspěšném pokusu, jsem si říkal, že znovu už štěstí otravovat nebudu.
Ale Berlín je Berlín. A tentokrát jsem kliku měl. Rekordní kliku, jak stojí v konfirmačním mailu.
Příští rok mi bude padesát, Berlínskému maratonu taky, tedy ideální příležitost to společně oslavit.
Naposledy jsem tam běžel před osmnácti roky. To je kus lidského života od narození po plnoletost.
To je tak dávno, že přenos závodu jsem si ještě nechal nahrát na videokazetu.
Od té doby se změnilo snad všechno. Například startovné poskočilo čtyřnásobně. Ani loterie neexistovala. Registrace začínala v prosinci a ještě v srpnu byla volná místa.
Tenkrát běžel v Berlíně poprvé Haile Gebrselassie. Když budu mít trochu štěstí, potkám se v září na trati s Eliudem Kipchogem.
A v tom roce 2006 jsem si myslel, že na maraton do Berlína budu jezdit skoro pravidelně. Vždyť jsem tam byl i předchozí rok. Naprosto bláhová představa. Z mnoha důvodů.
Jinak z poslední účasti mi zůstalo hodně silných vzpomínek. Se sotva vyléčenou virózou a na slunci jsem to rozběhl pod tři hodiny, jak bývalo mým zvykem v těch časech, ale pak jsem byl rád za 3:37. Křeče v břiše, studený pot, mžitky před očima – div, že jsem neskončil v Charité.
Potom dlouhé minuty ve stínu pod stromem v Tiergarten. A k pozdnímu obědu tlačenka z Lidlu na Innsbrucker Platzu, která mě zase postavila na nohy.
Vlastně až v průběhu let, díky mnohým návštěvám i televizním přenosům, se mi trasa dostala pod kůži.
A tak se těším na ulici, kde žil David Bowie. Na bizarní Café Moskau se Sputnikem. Na monumentální Karl-Marx-Allee, kde končily etapy Závodu míru. Na můj oblíbený pivní bar Kaschk. Na malý Istanbul u Kottbuser Tor. Na Poststadion i Tempelhof. Na střechu, kde sedávali Wendersovi andělé. A samozřejmě na radnici, odkud řečnil JFK.
Ale v běhání platí, že dokud nestojíte na startu, žádný závod není. Můžou se přihodit mraky věcí, co moje plány zhatí.
S pokorou se proto pustím do tréninku. Přepnu z udržovacího módu do systematického.
Tedy až týden. Až se vrátím z Berlína.
Ale už je na čase. Vždyť se startuje za 298 dnů!
Je to krásne symbolické, verím že Ti to vyjde ! Držím palce Luboši !!!
Štefan
To je super, že běžíš dál! Budu sledovat a držet palce 💪