The Last Dance
Dělat si v dnešní době plány na víc než dva, tři týdny dopředu je trochu pošetilost. Přesto jsem se v říjnu přihlásil do loterie na maraton v Berlíně 2022. Chtěl jsem si ho znovu zaběhnout. Potřetí a naposledy.
Když jsem tam startoval prvně, v roce 2005, ještě hodně věcí nejen v běžeckém světě fungovalo jinak. Přitom to není zase tak ukrutně dávno.
Především neexistovala žádná loterie. Přihlásit se dalo klidně měsíc před startem, pravda už za 90 eur, což tenkrát byla pořádná pálka. Ale pro ty, kdo to jako já stihli v květnu nebo červnu, stála přihláška tuším jenom 60 eur. Teď musíte sáhnout pro 150.
Právě kvůli Berlínu jsem si před sedmnácti roky zařídil Mastercard, abych mohl po internetu platit v zahraničí. Do té doby jsem to nepotřeboval, vážně ne.
Startovalo nás pouze dvanáct Čechů, v posledním předcovidovém ročníku 2019 to bylo už 65! Přitom počet účastníků rozhodně nenarostl pětinásobně.
Bylo týden po parlamentních volbách a ulice zdobily obličeje kandidátů CDU a SPD. Myslím, že Angelu Merkelovou jsem poprvé v životě viděl na billboardu kdesi na pátém kilometru. Asi nikdo netušil, že právě začíná éra, která skončí až v prosinci 2021.
Bydleli jsme v Schönebergu, dvě ulice od místa, kde JFK prohlásil, že je ein Berliner. V ubikacích, které nejčastěji sloužily jako ubytovna pro polské montéry nebo pro ne příliš majetné rodiny na víkendovém výletě. Jenže najít ubytování v dobách před Bookingem a Airbnb, navíc při tak velké akci, nebylo úplně snadné.
Samotný závod mě nadchnul ještě před startem. Grandiózní, naprosto ve všem. Nejsem milovník davů, vlastně s výjimkou jednoho koncertu Rolling Stones a občasných návštěv fotbalové bundesligy se v nich cítím nepříjemně. Ale tady mi mraky lidí nevadily. Na trati a už vůbec ne podél ní.
Navíc jsem startoval v první vlně a mezi rychlejšími běžci zase taková strkanice nebyla. Po třech kilometrech se už běželo úplně normálně.
Pečlivě jsem si hlídal mezičasy a dlouho se mi dařilo držet tempo. V půlce jsem byl za 1:29:44, ještě na 25. kilometru jsem na vteřinu plnil plán a teprve na třicítce jsem začal malinko ztrácet. Opravdu jsem věřil, že po roce a půl běhání zvládnu maraton pod tři hodiny?
Nakonec jsem na posledních deseti kilometrech vytuhnul, jak je to u hobby maratonců obvyklé. Trochu kvůli chybějící výkonnosti (na takový čas) a trochu kvůli stále stoupající intenzitě slunečních paprsků.
Ale s výsledným časem 3:05:49 jsem byl spokojený. Dneska si ho vážím ještě víc. Vždyť jsem byl pořád nováček, který toho o běžeckém tréninku věděl velmi málo a v klidu si 36 hodin před startem dopřál kebab.
Berlín mě nadchl i jako město, tenhle pocit mě už nepustil. Představoval jsem si, že maraton v Berlíně se pro mě stane každoroční zářijovou tradicí, jakou pro jiné běžce jsou Běchovice. Nakonec jsem se tam vrátil už jenom jednou. Hned v další sezoně, a byl to můj vůbec nejhorší závod. Tak velkou propast mezi ambicemi a cílovým časem jsem nikdy předtím ani potom nepoznal.
Pak jsem trochu ztratil zájem, když bylo stále těžší dostat se na start, případně jsem zrovna moc usilovně neběhal a nebyl důvod pokoušet se o registraci. Až předloni jsem to zkusil v loterii. Neuspěl jsem – což nakonec bylo dobře, byl to covidový ročník, kdy maraton byl zrušený.
Na ten letošní jsem se ovšem nehlásil ze sentimentálních důvodů. Vůbec ne.
Ale loni na podzim jsem si ve slabé chvilce řekl, že se chci naposledy připravit na maraton co nejlíp. Nejpečlivěji, jak umím a jak mi životní okolnosti dovolí. Pořádně trénovat, pořádně jíst, dělat všechny ty protahovací a posilovací blbinky okolo atd. Předvést svůj The Last Dance. A nejrychlejší trať na světě mi přišla jako ideální kulisa.
Pro moje plány bohužel neměl pochopení algoritmus pořadatelů, který dělí přihlášené běžce na vyvolené a nevyvolené. I letos jsem byl zařazený mezi ty druhé. Co se dá dělat. Den mi to nezkazilo a motivaci k tréninku už vůbec ne.
Navíc jako snad na každé věci, i na téhle se dají hledat pozitiva:
ušetřil jsem 150 eur
v říjnu budu mít větší naději na přijatelnější počasí
získám pár týdnů tréninku navíc
Ne, ještě nevím, co nahradí Berlín. Pár adeptů mám a jejich výběr chci směřovat do časového okna mezi 2. a 16. říjen. Ale jak řečeno už v úvodu: dělat si dneska plány na víc než dva, tři týdny dopředu je pošetilost. Počkám do léta, jak bude vypadat termínová listina, kolik závodů se případně přesune z jara atd.
Jo, a taky se v mezidobí budu snažit běhat.