Po sezoně, před sezonou
Podle renomovaných trenérů by po maratonu měla přijít fáze sezony věnovaná aktivní regeneraci, tedy opatrné běhání s menší frekvencí, menšími objemy i menší intenzitou. Ideálně doplněná jinými sportovními aktivitami.
Ani náhodou.
Po Košicích jsem si naordinoval dvoutýdenní klid. Úplný. Žádné běhání, žádný sport, pivo místo ionťáků.
Navzdory tomu, že jsem z maratonu vyvázl jenom s rýmičkou a jedním černým nehtem.
Ne že bych nevěřil věhlasným trenérům, ale v první řadě jsem si potřeboval psychicky odpočinout, protože poslední dva měsíce už jsem opravdu běhal na autopilota. Dobít baterky, posbírat novou motivaci.
Mimochodem, jak jsem si v Košicích říkal, že jsem se neměl pouštět do žádných novinek a zvolit zase Mnichov, tak teď toho lituju dvojnásob. Ne, nezaběhl bych si tam výrazně lepší čas, ale měl bych možnost potkat Franka Shortera. Pořadatelé ho totiž pozvali na oslavu padesátého výročí jeho olympijského vítězství.
Na ja, tak třeba jindy a jinde.
Samozřejmě, doba po sezoně je ideálním časem popřemýšlet o tom, co dál. Jestli třeba už nebude lepší prodat kravku a znovu nezasít.
Přiznávám, že první dva dny po Košicích jsem si s tou myšlenkou vážně pohrával.
Ale nakonec to znovu zkusím. Ještě jeden maraton.
Na jaře. Buď koncem března (pokud by všechno šlo úplně skvěle), nebo koncem dubna. Místo ještě vybrané nemám, ale určitou představu ano.
Posledních pár zim se mi trénovalo hodně dobře a vlastně jsem se dostal do formy, kterou už jsem po jaru neudržel. Bohužel jsem ji hned nepřetavil v maraton. Třeba to teď vyjde.
V úterý tedy vytáhnu zase boty ze skříně a dám si prvních deset kilometrů. A pak doufám další cca dva tisíce, než si zase na startu připnu číslo.
Musím říct, že už mě svrbí nohy. Pauza evidentně splnila účel.
Věc více méně nesouvisející: pokud máte rádi i jiné sporty než jen běhání, tak pokorně dávám na vědomí, že jsem spustil stránky, na kterých se teď budu autorsky realizovat. Texty jsou za paywallem, ale věřím, že by vás mohly bavit.